Expoziční trojúhelník

Fotografie, stejně jako jakékoli jiné oblasti, má řadu klíčových složek. Nejjednodušší způsob, jak ji pochopit, je rozdělit vše, co se zaměřuje na fotografii, na dvě části. Na praktickou a teoretickou. Praxí označujeme to, co zahrnuje samotné používání fotoaparátu. Teorie na druhé straně popisuje fotografické procesy, umožňuje pochopit složitosti ovlivňující příjem a přenos obrázků. Obě tyto části nemohou fungovat bez sebe, navzájem se doplňují a kombinují.

Manuální režim

Naučit se základům fotografování jistě nějakou dobu trvá, každý fotograf si během této doby osvojí určité principy, které následně ovlivní jeho tvorbu. Někteří se spoléhají na silné úpravy v postprodukci a spíše se blíží výtvarnému umění, jiní se snaží zachovat autenticitu fotografovaného místa i atmosféry. Každé vymezení tvorby je však prospěšné k odlišení se od ostatních fotografů, například po návštěvě některých fotogalerií krajiny si člověk myslí, že vše vyfotil jeden fotograf, z jednoho místa a ze stejného úhlu. Proto by každý, kdo se chce fotografií zabývat, měl jít svou cestou a trochu se od ostatních odlišit, mít svůj rukopis. Možností je celá řada, od zaměření se na specifický žánr a netradiční objekty až po využití kreativního fotografování s pomocí různého nastavení fotoaparátu. V takovém případě je nutné zapomenout na automatický režim a začít experimentovat s manuální expozicí. K tomu bude potřeba pochopit základní vztah mezi třemi důležitými faktory: velikostí clony, rychlostí závěrky a citlivostí ISO. Tento vztah je známý pod pojmem Expoziční trojúhelník.

Clona, čas a ISO

Clona bývá tvořena několika kovovými lamelami, které uzavírají otvor v objektivu a tím regulují množství světla dopadajícího na čip fotoaparátu. Změnou clonového čísla můžeme docílit změny hloubky ostrosti a tím rozmazat (nebo naopak zaostřit) pozadí fotografovaného objektu. Proto některé fotoaparáty mají tlačítko náhledu hloubky ostrosti, po jehož zmáčknutí můžeme v hledáčku vidět hloubku ostrosti tak, jak bude na výsledné fotografii.

Expoziční čas vymezuje časový úsek, po který je závěrka fotoaparátu otevřena a pouští světlo na čip fotoaparátu. Označuje se také jako rychlost závěrky. Rozhoduje o tom, jak bude zobrazen pohyb na fotografii, změnou expozičního času můžeme pohyb zmrazit nebo naopak rozmazat.

ISO je citlivost snímače na světelné paprsky a pomáhá doplnit požadovanou kombinaci předchozích dvou hodnot, tzn. clony a času. Pokud by kombinace velikosti clony a rychlosti závěrky znamenala tmavý (nebo světlý) snímek, ISO citlivost se zvýší (nebo sníží) a tím zajistí správné expoziční hodnoty. Je třeba u svého fotoaparátu odpozorovat, jaké hodnoty ISO a v jakých podmínkách přinášejí ještě užitek, protože vysoká hodnota ISO může snímek znehodnotit vysokou hladinou šumu.

Jak je tedy zřejmé, kombinace hodnoty velikosti clony, rychlosti závěrky a citlivosti ISO je jádrem každé expozice. Různým nastavením expozičních hodnot můžeme dosáhnout odlišných výstupů a zaměřit se na takový styl, který našemu oku nejvíce vyhovuje. Náš fotoaparát umí pomocí vestavěného kalibrovaného zařízení zvaného Expozimetr vyhodnotit světelnou situaci a nastavit správnou expozici. My však můžeme jejím posunem a změnou expozičních hodnot výsledný snímek výrazně měnit a tím i oživit, popř. najít svůj vlastní styl.